A JAK ŽE TO VÁŽNĚ BYLO?

Den prví....       GABRIELIN HŘÍCH

           Je krásný sluneční den, ptáci zpívají, motýlci poletují, kytičky voní a odněkud z lesa se ozývá hrubý, kibicující řev:
"Gabrielo, měla by ses konečně naučit alespoň základy správného ježdění na koni.....!"
           Křičí vysoká, modrooká kráska s postojem rozzlobeného generála, na svou něžnou, blonďatou přítelkyni, která teď, ač nerada, usedá na sedlo zlatavé klisny:
"Naskoč, dosedni, otři se, naskoč, dosedni, otři se, naskoč, dosedni, otři se. Raz, dva, tři, raz, dva, tři......"
           Udává takt, když Gabriela, prvé znuděně, nezkušeně poskakuje na sedle. Xena přidává do tempa, její hlas se ještě zhrubší a má o to více rozkazovačný tón.
"No tak přidej!"
           Povzbuzuje, pozorujíc její počínání. Záhy na to, se Gabriela dostává do hycu. Sama zrychluje, ale pozapomíná na nadskočení, už je to jen .....dva, tři, dva, tři..... Z jejích pootevřených úst se ozývají slastiplné vzdechy a ona sama si teď nahlas připomíná.....
".....dosedni, otři, dosedni, otři......!"
           Xena jí mlčky, nechápavě pozoruje. Gabriela zrychlila natolik, až jí krátce střižené vlasy poletují vzduchem a neznají dopadu.
"Ach, ach.....!"
           Vzdychne ještě naposled roztomilá blondýnka a upadne s koně na zem. Xena k ní plna starostí přiskočí:
"Gabrielo, jsi v pořádku?!"
           Křikne polekaně Xena na svou přítelkyni, která se rozplácla na hlíněný koberec.....
"Nikdy mi nebylo líp....."
           Povzdychne si nadšeně s blahostným úsměvem na tváři. Xena se udiveně vzdálí, aby měla lepší dohled na vysoce postavené sedlo, její pohled se upře na pevnou, hřbetní, hranu sedla. Nechápaví pohled je rázem osvětlen:
"No Gabrielo....."
"Co?"
"Chtěla jsem říct.....Uděláš oběd?"
"Copak mám na vybranou.....?"
           Vztává udýchaná dívka ze země.
"Můžu vařit já?"
           Nabídne Xena.
"To radši poobědvám vlastní botu."
"Oh....dík...."
           Usměje se Xena sarkasticky.
           K odpolednu, už obě dívky stravují něco, co vzdáleně přpomíná jídlo.....Když se Gabriela zarazí.....
"Slyšela jsi to Xeno?"
"Ano. Zřejmě vojáci, kontrolují okolí lesů."
           Gabriela pokýve na souhlas a dál se nenechá rušit. Xena položí dřevěnou misku, vedle na kámen, otře si ruce do kožené sukýnky a jde směrem k lesu.
"Kam jdeš?" Optá se zvědavá blondýnka.
"Musim."
"Aha."
           Však místo toho, aby šla Xena dělat ee,.....vyhledala ony vojáky, které před chvíli slyšela. Čtyři vojáci řecké země, kráčejí si lesem a hlasitě debatují, najednou jim do cesty skočí (ze stromu)Xena, svůdně se opře o jeden kmen.
"Dobrý den pánové." Usměje se na ně sladce.
           Ve vojácích nejprve hrkne leknutím, rychle se ale zase vschopí:
"Copak bys chtěla?"
           Pronese jeden, když jí vzrušeně projíždí očima nahoru dolů, pohledem šmátrá po matné kůži, která svou pevností, jen zdůrazňuje ženské křivky, opatřenou prsními chrániči.
"Nabídnout vám kšeft....."
"Jo, to si dám říct."
           Vyhrkne jeden nedočkavostí, odhazujíc meč a svlíkajíc si brnění,.....když Xena znechuceně:
"Utři si bradu imbecile, tohle jsem na mysli neměla!"
"Co jiného, nám chceš nabídnout?"
           Prohodí druhý voják zklamaně.
"Peníze, přesněji hodně peněz."
           Tahle myšlenka vojáky nadchla, zatím jim Xena všechno vysvětluje.......
           Když se po dlouhé chvíli vrátí zpátky ke své přítelkyni, zjistí, že mají milou návštěvu...
"Herkule, příteli, moc ráda tě vidím."
           Jásne Xena vesele a podává mu ruku.
"Taky tě moc rád vidím. Hledal jsem tě, víš Iolaos je nemocný a ty se ve felčařině vyznáš, tak jse myslel..."
"Jistě, půjdu s tebou a pomůžu mu."
           Potom se obrátí na Gabrielu, umí si představit, jak bude těžké přesvědčit ji, aby zůstala tady.
"Gabrielo,..."-začne složitě-".....Iolaos má možná nakažlivou nemoc, takže bych byla radši, kdyby si zůstala zde v bezpečí."
"Dobře."
"Nehádej se se mnou, já tě sebou prostě nevezmu."
"Máš pravdu, asi bych neměla jít."
"Přestaň smlouvat, zůstaneš tady a hotovo."
"Jo, chápu, tak už jdi."
"Nemíním s tebou o tom debatovat, zůstaneš zde, tak přestaň dělat scény!"
"Vždyť jo, souhlasím."-křikne už zoufale-
"Pojď Herkule, to nemá cenu se s ní hádat."
           Chytne onoho svalnatce za ruku a táhne ho pryč. Herkules se ještě v rychlosti otočí na Gabrielu:
"Nic si z toho nedělej je přepracovaná......."-doznívá jeho hlas, když ho Xena zatáhne do houští-
           Herkules a Xena procházejí lesními křovinami, ostnatými dráty, houštím nad polesím, až dojdou na vyšlapanou pěšinku, která vede přímo ke staré a jistě už pár let opuštěné chatrči. Těsně před dveřmi příbytku, popadne nedočkaví Herkules Xenu kolem pasu a pevě jí sevře v těžce vypracovaných, drogama podporujcích, pažích a vtiskne jí na krk kousaví polibek. Xena se hned z jeho úchytu vyprostí, pak pohoršeně, vyčítavím pohledem:
"Proč jen to děláš? Tolik zim se známe. Tolik smrtolomných dobrodružství jsme spolu prožili. Tolika nevinných životů jsme spolu zachránili. Tak dlouho si buduji pověst nedobytné kněžky. A Ty?!"
"Neblázni jsme daleko."
"Vážně?" Histerčivý tón se změní na zvědavý, Xena se teď rozhlíží kolem... "Na tom nesejde, přišla bych o Gabrielu, kdyby se o nás dozvěděla! Ty nemáš ani tušení, co pro mě znamená...."
"Ale jo, já vim....je to nejlepší, co tě v životě potkalo, nejčistší a nejsvětlejší duše, co si poznala...."
"Kuš brepto, nestraš. Gabrielu si vydržuji protože mi vaří, pere, nakupuje a smlouvá, stará se mi o dobrou pověst a krátí mi dlouhé chvíle....ta její užvaněnost...." 
           S obdivným úsměvem.
"Kašli už na to, teď se raději postarej o můj problém."
           Vtáhne jí dovnitř chatrče, kopne do dveří a už jí odšněrovává prsní chránič.
"Tak mě napadá Herkule, měli bysme si už najít novou výmluvu, Iolaos snad už prošel, všemi nemocemi, co znám. Gabriela je inteligentí, nebude trvat dlouho a přijde na to."
"To je dobrý nápad, nemám zájem, aby mě Gabriela, ve svých svitcích zaznamenala nějak neblaze."
"Reklama jo?"
"To víš, pěkně mě štve, že máš větší sledovanost...." Xena vykulí oči, těžce si odkašle. ".....o totiž....příště můžeme říct, že potřebuji pomoc se špinavím prádlem." Odhodí její brnění mimo kameru.....o totiž.....mimo dohled.
           Xena pokýve na souhlas a praští s ním na vyvýšenou desku, ustlanou ze zvířat, které ještě nedávno pobíhala po zelených loukách. Dál už to znáte sami....
           Mezitím Gabriela dojedla, už se byla i vykoupat, pomalu se začíná stmívat a Xena pořád nikde. Tak ustele, tedy rozhrne dvě deky, přidá trochu klacků do ohniště, sedne si a rozhlédne se kolem:
°°Xena je pěkný bordelář i z toho mála věcí, co s sebou taháme po světě, dokáže udělat smetiště°°
Naše čistotná princezna amazonek se pustí ihned do uklízení:
"Lžičky tady,....pouta zase tu,....dutky sem.....a příručka pro mladé amazonky patří tady."
           Pobíhá po lesní lísince a sklízí co se dá, najednou však narazí na věc, jenž jí hluboce poznamenala a zanechala v její dušičce černou skvrnku, na kterou je slast jen pomyslet....Tělo se jí začne chvět vzrušením, ono těžké, kožené, pracně šité sedlo na Argo, něžně, láskyplně ho pohladí, přitiskne se k němu jako lísavá kočka, zavře oči, zakousne se do spodního rtu.....pak, jakoby v afektu, popadne tu věc a běží s ní za zdatnou klisnou, která stojí nedaleko a štěká na veverku.....pardon, spásá trávu. Sotva však uvidí rozjařenou Gabrielu, jak k ní zběsile utíká, zbrkle sebou cukne.
"Neboj Argo, jen ti nasadím sedlo a......"
Pokouší se hodit jí ho na hřbet, ale klisna pohotově uskočí.
"No tak Argo, tohle mi nedělej.....!"
Opět se snaží, dát sedlo na své místo a opět se jí nedaří, Argo se osedlat nenechá, ať se Gabriela snaží sebevíc. Po několika dalších zmařených pokusech, znavena dobýváním onoho slastného prožitku, klesne Gabriela na zem.
"Potvoro jedna, ti si mě nikdy neměla ráda. Bez Xeniny pomoci, tě neosedlám!"
           Když Xena a Herkules skončí s reprodukční čiností, začnou se oblékat. Herkules jen prohodí:
"Xeno, miláčku, jsme milenci ne nepřátelé...."-vzlikne si-".....Příště mě nebij."
           Xena se rozesměje.
"Neříkám, že se mi to nelíbylo,...."-pokračuje ve stížnostech-".....ale podívej se na mojí tvář,...." -ukáže na ranku, s které mu stékají kapičky krve-".....tomuhle ty říkáš pusinka?"
           Xena se zase rozesměje, olízne rudou, ještě teplou kapalinu a chystá se odejít.
"Xeno, počkej ještě."
"Co je?"
"Kdyby si náhodou potkala mého nevlastního bratra, nic mu neříkej....."
"Myslíš Ar...."
"Ano, přesně toho."-zbrkle jí skočí do řeči-"Víš, pro jistotu, přecejen je to bůh...."
"Ale jdi, vždycky ho přepereš."
"To jo, ale proto, že mě nechá.....totiž asi jsis už všimla, že je tak trochu masochista,....ale jsem si jist, kdyby se to dověděl.....udělal by mi ze zadku škvarek."
"Dohodnuto, neprásknu to na tebe."
           Řekne konečně rozhodnutě a vrací se vyšlapanou pěšinkou, až k houští na pelesti, přechází ostnatý drát, až dojde k lesním křovinám.
           Když dojde k cíli, je už tma, Gabriela sedí u ohně a kochá se vlastními příběhy, zaznamenánymi ve svitcích, sotva spozoruje Xenu:
"Jak je Iolaovi?"-zajímá se zvědavě-
"Dobrý, bude v pořádku."-znaveně si k ní přisedne-
"A ty?"
"Co já?"
"Vypadáš utahaně."
"No jo, to jsem. Masáž by neuškodila."
           Pozvedne na Gabrielu obočí, ta si těžce oddechne, ale co by pro svou družku neudělala? Začne jí tedy masírovat ramena a hned po prvních dotycích:
"Máš stuhlé svaly, jakoby jsi právě skolila sto volů."
           Xena se cinicky pousměje:
"Sto né."
           Po chvilce ticha, zazní opět Xenin hlas:
"Jdeme spát, zítra mám náročný den."
"Tak jo."
           Xena se natáhne na deku a vydechne ze sebe veškerou napjatost, Gabriela leží vedle ní, ale spát se jí nechce, následuje typický dotaz:
"Xeno spíš?"
           Tázaná, jen nevolně zabručí:
"Já jen....co kdyby si mi osedlala Argo?"
"Gabrielo je noc, nikam se nepojede."
"Nemusíš mít o mě strach, nikam bych nejela."
"No právě, nebojím se o tebe...."
           Gabriela si zase lehne, ale ani né za půl minuty, se zase posadí, už, už se nadechne k mluvení, ale nestačí vydat hlásku, Xena jí něžně udeří do hrudníku a položí ji tak zpátky na lopatky, ruku s ní sundá, až po chvíli, když si je jistá, že bloncka, už pusu neotevře, u toho pronese:
"Taky ti přeji dobrou noc Gabrielo."

Den druhý....       XENIN HŘÍCH

        
           Velmi brzo z rána, opouští Xena svou přítelkyni a vydává se na dlouhou pouť. Když odvazuje Argo všimne si, že k ní přichází Herkules a hned spustí:
"Xeno...."-se vší opatrností se rozhlédne kolem-"....pomůžeš mi se špinavím prádlem?"-šibalsky se usměje-
"Teď nemám čas Herkule.....totiž.....chtěla jsem říct pokazila se mi pračka. Snad k večeru."-nasedá na Argo a odjíždí-
            Cestou si vyzvedne pár, přesněji osmnáct koupených vojáků. Na koních a v plné zbroji s nimi vyráží do země barvami prolité, medem a mlékem oplývané....Směrem od Řecka veselého, razí si cestu kopyta jejich koní. Nedlouhá je trasa jejich a už narazí na řeku širokou, zde vyskočí, ta žena, co jim směr udává, s koně a křikne:
"Dva se mnou, ostatní chvíli vyčkejte."
           Tak se též, dle jejiho rozkazu vyplní, dva z můžů opustí pohodlí svých výšin a už jejim směrem kráčejí.....
Ne dlouho poté, vrací se ona s náručí plnou cizích oděvů, oděvů tamnějších vojáků. Hodí věci na zem, tak jako ti dva vojáci, co šli s ní a promluví podruhé:
"Koně uvažte někde do lesů a oblečte se do tohodle."
           Sotvaže rozkazy vyplní, plují už na loďkách na břech druhý. Posměšně se na ně Xena koukne:
"Ty šaty vám sluší."
"Smrdí."-prohodí jeden s polychocených-
"Měli by, leželi v nich mrtvoly...."-konstatuje s úsměvem-
           Sotva, že ke břehům přiťuknou, už chopí se meče a běží.....zakopnou, vstávají a běží ke svému cíli, jimž je malá, ale velmi bohatá vesnička.
           Ač se tomu těžce věří, není to minulost, není to život příští naší hrdinky, co právě probíhá. Xena kolem sebe seká se vší chladností a za podpory řeckých vojáků, se jí za krátko podaří údolí nevinných dobýt.
           Hrdě teď dívá se na svůj čin zlořečný, všichni se vzdali jí a ti co ne, byli pobití. Teď mluví ke svým vojákům:
"Slíbená odměna, vás nyní čeká....domy a banky vydrancovat, ženy prodat do otroctví a všechny muže znásilnit."-křikne rozpačitě-
           V tu chvíli v davu zazní zmatek, vojáci kroutím hlavami, ale jen jeden se odváží nahlas promluvit a zmateně křikne na Xenu:
"Xeno, nemá to být naopak?!"
           Do tohodle odvážlivce zezadu kopne voják s mutujicím hlasem a pohoršeně mu vyčítá:
"Buť potichu hošánku, rozkaz, je rozkaz!"
           Jen co si Xena naplní velkou brašnu zlaťáky a tak v našich očích pomine myšlenka světice, vrací se zpátky ke své Gabriele, však neudělá pár kroků s koněm a před sebou spatří onu tvář s bloňďatými vlásky, jak jí vyčítavím pohledem....:
"Nemohu tomu uvěřit, všechno jsem viděla, jak si...."
           Rozpláče se Gabriela, raněná Xeninými činy. Xena seskočí s koně a jde k ní:
"Gabrielo, neplač, není jich škoda, nejsou to řekové....."
"Nezáleží na tom, co jsou zač. Zaprodala si svůj charakter, pobila si svou čest a......zničila...."-znovu se rozpláče-
"Copak mám na vybranou? Za dobré skutky si zaplatit nenecháme, ani nikde nepracujeme, pořád cestujeme.....ty potřebuješ nové sandály, já zase nové lano, copak jsem kouzelník....? Kde myslíš, že celou dobu beru na noclchy v hospodách, na koupele v lázních, na nové zbraně.....Tohle nám zase na nějaký čas vydrží a za tu dobu, to lidstvu tisíckrát oplatím, chceš to snad popřít....?"
"Nevěděla jsem, kdyby jo, něco bych udělala, ale tohle....?"
           Vzlyká, kdys mnohomluvná amazonka.
"Když přestaneš plakat, koupím ti koně."
"Co si to o mě myslíš....radši Hádovou chotí se stát, než svou duši příslibkem ticha zaprodat!"
           Vzteká se Gabriela, Xena překulí oči vsloup, tento nádech apokalipsy jí leze na nervy:
"Samozřejmě sedlo k tomu."
"Tak jo."
           Vyhrkne Gabriela, aby si to náhodou Xena nerozmyslela.....A tyhle dvě jdou potom spolu vybrat nějakého pěkného horkokrevníka. Když přejdou řeku a klusem se vrátí do rodného Řecka, najdou si nějaké pěkné místečko, kde přenocují.... Gabriela se roztouženě dívá na nového koníka, tedy spíše na to sedlo:
"Xeno, nechceš se projít...."
"Jistě."
           Se spokojeným, přitom pobaveným úsměvem, opouští Xena svou přítelkyni, všimne si nedalekého kouře, běží tam. Měla pravdu její "přítel" Herkules si rozdělal oheň. Svůdně k němu přistoupí:
"Tak co Herkule, vrhnem se na to prádlo?"
"Pozdě Xeno, já už si vypral v rukách..."
"Bozi,....to nemyslíš vážně......"
           Nestačí doříct větu, když se zableskne a z modravého kouře se rázem vyklube Ares, bůh války, hned se, pln zmírající vášně k ní, na ni podívá:
"Volalas princezno?"
"Žertuješ, na co bych tě mohla potřebovat."
           Hned s hruba.
"Třeba na...." Oči mu zabloudili na Herkulovu tvář, Ares se zadrhnul:°°Takové pusinky dává jen Xena.°°Pomyslí si a hned zuřivě vrhne po Herkulovi bleskem. Ten se otřepe ze země:
"A k sakru!" Křikne mýtický hrdina a začne utíkat, co mu nohy stačí. Za jiných okolností by se za ním Ares vydal, ale teď, když je sám ze svým snem, hned využívá situace:
"Kdo ví k čemu, mě teď můžeš potřebovat, když Herkules pláchnul."
"Jsi nechutný. Nesnáším tě. S představy na tebe, se mi dělá na nic! To, jak ses vydával za mého otce, aby si se mnou mohl manipulovat....To, jak si na mě poslal Fúrie.....To, jak si mi ukradl podprsenku....."
"To sem nebyl já!"
"Na tom nezáleží!"
"Sejdeme se?"
"Rertuješ?!......Kdy?"
"Po půlnoci."
"Tak jo."
           Cekne a odchází pryč z jeho přítomnosti. Jde za Gabrielou, ale ať hledá, kde chce, Gabriela nikde, plná starostí o její bezpečí:
"Gabrielo, kde jsi!"
"Au, au Xeno...!"
"Kdo ti ubližuje?!"
"Tady dole!"
           Xena se podívá na zem, hned ze své přítelkyně sleze:
"Promiň, já si nevšimla."
"To je dobrý, vztává ze země."
           Xena si sedne vedle Gabriely:
"A užila sis?"
"Ani né, už to není ono. A ty s Herkulem?"
"Ty to víš?"-poleká se-
"Víš, já nepatřím mezi ty hloupé blondýnky."
"Taky ani moc né, vystačí si sám...."
"Asi by sme měli přestat rozkoše hledat všude po světě a soustředit se radši na to, co máme po ruce."
           Vzdychne si a hladivě položí svou dlaň na Xenino obnažené stehno. Xena se na ní nechápavě podívá:
"Ty myslíš...?"
           Gabriela jen pokýve na souhlas a....... 

Written by Niky